Den po té

Čekal jsem krušnou noc. Pravda, cítím, že v žaludku je něco cizího. Podobný pocit, jak když sníme něco, co nám tzv. leží v žaludku dlouho. V nějaké internetové diskusi pročítám názor pacienta – američana, který má endobarriér už několik měsíců. Líčí zcela jiné pocity než mám já. Například tvrdí, že měl několik dnů tendenci zvracet a dostával do břicha mírné křeče.

Kolem poledne pociťuji mírnou bolest a poprvé si beru lék Duspatalin Retard. Rozhodnu se, že vydržím celý den doma a pouze s hořkým čajem. Během odpoledne, z dlouhé chvíle lezu na váhu a zklamán se vracím do pracovny. Vážím pořád stejně. Přemýšlím, komu bych zavolal a postěžoval si. Nakonec to odnese MUDr. Junghwirth. „Pane doktore, už to mám celý den a pořád nic.“ Doktor se do telefonu dlouze směje a uklidní mě sdělením, že je rád, že mám dobrou náladu a že už takto den po zákroku „používám humor“. Netuší, že to myslím smrtelně vážně. Na týden mi zakazuje vstoupit na váhu. Vím, že má pravdu. Nemám ani hlad, ani na nic chuť.

Kolem čtvrté odpolední volá paní z agentury a prosí o záskok za moderátora na dnešní večer do Kolína. Ptám se, co se panu kolegovi přihodilo. „Asi slepák.“ říká. „Nebo chytnul lepší kšeft.“ dodávám zlomyslně. Zavolám si pana řidiče a pár minut po půl osmé vcházím na jeviště v Kolíně. Řidič nic netuší. Po cestě mu vyprávím, kterak jsem před pár dny četl knížku o Belmondovi a jak mu přišli pár hodin před představením oznámit, že mu zemřela dcera. Ptali se ho, zda mají toho dne zrušit představení. „Ne, ne. Musím jít i dnes na jeviště. Kdybych tam dnes nešel, nemohu tam už nikdy.“ řekl. Na celý večer jsem zapomněl, že mám čerstvě po zásahu. Mám radost. Mírné bolesti v břiše se dostavily až posteli. Beru si Stilnox a usínám. Spím celou noc…

3 komentářů u “Den po té

  1. Pingback: flyer template
  2. Pingback: flyer template

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *