IKEM po třetí

Včera mi přišel mail z IKEMu, že nic nestojí v cestě a že 20. června mi bude zaveden endobarriér. Bleskově organizuji schůzky se svými přáteli lékaři. S MUDr. Jiřím Junghwirthem ze Sanatoria u Svaté Anny, s prof. Milošem Táborským a s MUDr. Honzou Cimickým. Od všech dostávám požehnání. Na internetu ještě zjišťuji podrobnosti a jsem rozhodnutý jít do toho a mailem termín potvrzuji. Dnes si dávám závazek, že pokud se to povede a hadička v mém tenkém střevě bude sloužit, musím odložit nejmíň 25 kg. To bych považoval za úspěch. Do pozdní noci přemýšlím jak to všechno bude, co budu muset opustit… Co když to bude bolet? Nikomu nic neřeknu, možná až těsně před tím. Plánuji, že mezi přáteli též nebudu nic vyprávět a vydržím do chvíle, kdy mi první člověk řekne, že jsem něco zhubnul. To bude taky okamžik, kdy tyto řádky pověsím na internet.

V počítači si vytvářím tabulku s dvěma sloupci: datum a váha. Lezu z vany a ještě cvičně vstoupím na váhu. Ukazuje 175,3 kg. To je o dvacet deka méně než mi navážili u dr. Beneše. Nemám si to ještě rozmyslet, když teď hubnu. Ještě v noci píšu Honzovi Cimickému, že jsem zhubnul 0,2 kg. Honza píše: „To jsi zhubnul strachem. Určitě na to běž.“

15 komentářů u “IKEM po třetí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *