Pukají ledy

Dnes byl významný den. Ne proto, že jsem natáčel Pressklub s Milošem Zemanem. To už jsem zažil několikrát. Ale poprvé mi někdo řekl, že jsem pohublý. A byl to prezident republiky. Udělal mi tím radost. Ani jsem mu neřekl, že by měl správně teď dostat lahev vína. Ta zůstala zatím v autě.

Odpoledne mě ještě pochválila za pokrok naše paní ředitelka zpravodajství. Seděl jsem po té dlouze v kavárně a přemýšlel, jaké věci nakonec člověku udělají největší radost. Začínají mě těšit úplně jiné situace než před pár lety. Že by známka stárnutí?

Večer mi na Facebooku píše můj kamarád z Ameriky Damron Armstrong, že na té fotce s tím pánem vypadám dobře.  Odepisuji mu, že to je prezident naší vlasti a dodávám ještě toto: „I wonder how often do you talk to Barack Obama?“ Dělám si třetí čárku a cítím, že pukají ledy. Před spaním lezu ze sprchy, podklouzne mi noha a jsem lehce dotlučený. Z posledních sil dojdu k váze, zapisuji si do telefonu 159,7 a jdu spát. V posteli si prohlížím fotky v iPadu, narazil jsem na společný obrázek se zpěvákem Karlem Černochem. Dlouze na něj vzpomínám a pouštím si Sen kovbojů. Kdysi jsem se dopustil drobného faulu vůči Karlovi, ale naštěstí jsem se mu stačil omluvit. Vedli jsme potom spolu řadu dlouhých debat. Zítra to napíšu na Facebook. Už po nekolikáté si za posledních pár let uvědomuji, jak se rozrůstá okruh lidí, kteří mi chybí. Karel byl dobrý chlap…

X., Karel Černoch na Helena 60xxx

Jeden komentář u “Pukají ledy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *