Školení

Aktuálně vážím 153 kg. Tedy o 22,5 méně než před 20. červnem. Už jsem si uvyknul, že se mě lidé ptají jakou mám hubnoucí kůru. Tu a tam zapomínám, že mám v tenkém střevě zařízení na které je třeba ohled a už jsem se párkrát utrhnul. Ale dnes to bylo asi nejhorší a hlavně zbytečné. Celý den jsem na Náměstí Jiřího z Poděbrad moderoval akci Martinská husa. Už ten název přivolává konflikt. Když už se mě ptala paní pořadatelka, možná potřetí, zda mi také může přinést kus husy, souhlasil jsem. Jak já někdy rozumím těm feťákům, že nemohou jinak… Snědl jsem v zákulisí důstojné stehýnko husičky, trošku zelí a jedno kolečko knedlíku. A ještě přes dvě hodiny na jevišti před sebou. Nevím, jak to popsat s troškou nadhledu. Napíši jen, že mi bylo opravdu hodně těžce na bojišti. Netuším, co ty husy endobarriérům udělaly, že se tak vzájemně nesnáší. Jenže tady to byla chyba rozhodčího, tedy moje. Zápasil jsem v podvečer s myšlenkou, zavolat dr. Benešovi o radu. Vzápětí tuto myšlenku opouštím. Třeba by měl zrovna službu v nemocnici, třeba by mi řekl, abych tam přijel a třeba by mi tam ty husy tzv. vymlátil z hlavy.

Tento blog píši po desáté večer a ještě je mi blbě. S nevolí připisuji pečenou husu na můj osobní seznam zakázaných látek. Sám se pobaveně směji, když si po sobě znovu čtu předmětný řádek. Je tam přesně toto: „Pečená husa (zákaz se nevztahuje na kachnu – zatím)“…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *