Slzy pro Amadea

Vážím 166 kg, což je o 9,5 kg méně než před měsícem. Zatím vše v absolutním klidu. Ten skok se mi zdá skvělý, ale uvědomuji si, že prvně tekutá a pak dost dlouho kašovitá strava musí být poznat. Krom vytoužené krupičné kaše, snáším všechno dobře. Nevím, proč si právě krupicová kaše s endobarriérou nerozumí, ale tu noc jsem myslel, že porodím dvojčata. Zatím mi nikdo neřekl, že jsem zhubnul.

Dnes kontrola u dr. Beneše. Vidí to velmi nadějně, zdůrazňuje nutnost pohybu. Zbaběle se přiznávám, že pohyb nesnáším, ale snažím se chodit. Dostávám povolení ke startu na relativně normální stravu. V IKEMu se zastavuji v lékárně a jsem svědkem velmi libové hádky mileneckého páru. Ona mu vyčítá, že jí nechce prozradit heslo k jeho profilu na Facebooku. Gentleman trvá na svém. Oba stojí přede mnou ve frontě. Než na ně přijde řada a dochází k rozchodu. Dívka pláče. V záchvatu dobroty nabízím svoje heslo do Facebooku, ale jsem odmítnut.

Doma dlouze přemýšlím, kam půjdu zítra na oběd a co si dám a co bude potom. Pouštím si na Blu-ray Amadea. V okamžiku, kdy umírající Wolfi diktuje Salierimu noty nezvladatelně pláču. Cítím, že jsem vnitřně oslaben…

Nemůžu spát, tak si se poprvé dívám na film Jedlíci, ve kterém hraji. Asi nejhezčí vpomínka na natáčení – společě jsme si zahráli a zazpívali několik hitů Olympicu s Petrem Jandou. Byla to velmi vtipná záležitost, celé musím někdy někam napsat….

Jeden komentář u “Slzy pro Amadea

  1. Pingback: design templates

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *